Bromolejotisk (Bromoil print, Bromolej)

Text a ukázky Michaela Pospíšilová

Bromolej je: „ušlechtilý fotografický tisk“. Vychází se z bromostříbrné zvětšeniny a tak není třeba velkoformátového negativu a tím se liší od olejotisku. Technika je založena na schopnosti dvojchromanových solích utvrzovat želatinu a vytvořit tak matrici. Barevnost lze volit díky tiskařské barvě která se nanáší na matrici. Výsledné tisky jsou velice stálé. Dá se říci, že to je ta jednodušší ze složitějších technik a i na první pokus lze získat alespoň nějaké výsledky.

Bromolejotisk se začal užívat roku 1907 a vychází z olejotisku. Na vynálezu se postupně podílelí E. J. Wall teoreticky a C. Welborne-Piper ho uvádí do praxe. Technika byla nejvíce užívána v období piktorialismu na počátku dvacátého století. Bromoleji se ve světě věnoval např Robert Demachy , u nás františek Drtikol, Josef Jindřich Šechtl. Ještě ve třicátých letech byla technika využívá pro barevnou fotografii díky možnosti přetisku (fotograf amatér Franz Rontag).

1.Papír

Kdysi se daly použít všechny fotopapíry.V určité době,ale začali výrobci želatinovou vrstvu mnohem více utvrzovat a zárověň dělat papíry s velmi lesklým a hladkým povrchem.Do poloviny roku 1930 se vyráběly speciální papíry pro bromolejotisk,ale pro pokles tržeb byla výroba pozastavena.

V dnešní době existuje několik výrobců,kteří vyrábějí papír určený především pro bromolejotisk,včetně Kentmere,J&C photo a David Lewis http://bromoil.com/products-supplies.html

Kromě toho mohou být použity téměř všechny stříbrno-želatinové papíry s polomatným nebo matným povrchem.Ačkoliv lze použít pro bromolejotisk každý bromostříbrný papír musíme se již při zhotovení fotografického obrazu vyvarovat všeho,co by nám zabraňovalo nebo ztěžovalo bobtnání želatiny resp.vznikání reliéfu želatinové vrstvy.Proto použijeme nejlépe hladký silný bromostříbrný papír bohatý na želatinu,která je tvrzená,odolná,ale přitom má bobtnací schopnost,pak vývojky a ustalovací lázně netvrdící želatinu.

2.Negativ

Vybraný negativ má být zcela normální.

3.Vyvolání bromostříbrné matrice

Stíny mají být vykresleny tak,aby se neslily v jednolitou těžkou plochu.Ta by byla nahrazena mastnou barvou a nepůsobila by dobře.Světla mají být vykresleny zašedle jinak by zde želatina nabobtnala natolik,že by barvu vůbec nepřijímala.Jinak se při zhotovení bromostříbrné matrice snažíme co nejvíce přiblížit zamýšlenému bromolejotisku.

K vyvolávání použijeme neutvrzující vývojky např.metolhydrochinonovou nebo rodinalovou(1:25).Je možné použít zředěnou vývojku Kodak D-163 (1:8) nebo Amidol,kterou doporučuje David Lewis.Je to jednoduchý a starý recept.

Vývojka Kodak D-163: Metol 2,2g

Siřičitan sodný,bezvodý 75g

Hydrochinon 17g

Uhličitan sodný 65g

Bromid draselný 10%roztok 2,8ml

Vody do 1000ml

Tuto vývojku je třeba k použití zředit.Ředení může být upraveno podle potřeby od 1:2 do 1:12.Pro běžné tisky se používá 1:4.Pro bromolejotisky je vhodné 1:8

Vývojka AMIDOL: Siřičitan sodný,bezvodý 14g

Amidol 2g

Bromid draselný,10% roztok 2ml

Vody do 1200ml

Pro zvýšení kontrastu se doporučuje nižší ředění 800-1000ml vody.

4.Přerušovací lázeň

Použijeme buď čistou vodu(Při použití vývojky Amidol) nebo vodu zředěnou kyselinou octovou.Použijte poloviční množství kyseliny octové než používáte na běžné stříbrné tisky.

V této lázni kontinuálně míchejte tisk 30 sekund.

5.Ustálení

5-15 minut v kyselém ustalovači.Nejvhodnější je 10% roztok Thiosíranu sodného

6.Praní

Důležité je důkladné praní ve vodě.

V dalším postupu se již různé recepty rozchází.

Některý doporučuje hned bělení ještě mokré fotografie.Jiný doporučuje úplné uschnutí přes noc volně na vzduchu,suchou fotografii před bělením předehřát fénováním a poté bělit.Vyzkoušela jsem obě varianty a nepozorovala jsem žádný rozdíl.

U olejotisků se lepty musí vyškrábat do negativu.U bromolejotisku ne!Bez poničení negativu nakreslíme šrafování na nevybílenou fotografii perem,namočeným do zředěného roztoku kyseliny chromové a poté vystavíme dennímu světlu.To zásahy do matrice silně utvrdí a pak dokonale přijmou barvu.

7.Bělení

Bělicí lázeň slouží k odbarvení neboli rozpuštění stříbra a k utvrzení želatinové vrstvy na osvětlených místech při čemž se vytvoří kysličník chromový.

Fotografii vložíme do bělicího roztoku:

Zásobní roztok:

Síran měďnatý (CAS: 7758-98-7) 35g

Bromid draselný (CAS: 7758-02-3) 35g

Dvojchroman draselný (CAS: 7778-50-9) 1,5g

Voda 500ml

Pracovní roztok : 1díl zásobního roztoku+9 dílů vody

Připravíme si pracovní roztok běliče. Suchý papír fénujeme 1minutu a namočíme na tři minuty do vody. Bělicí roztok a ostatní lázně mají mít stejnou teplotu jako při bobtnání ve vodě.Nejvhodnější teplota bělicího lázně je 20-22°C,nemá být rozhodně menší než 18°C.Dále pokračujeme při tlumeném světle. Bělíme 2-20 minut v pracovním roztoku, miskou pravidelně houpáme.Do lázně můžeme po kapkách přidat trochu kyseliny solné.Obraz v této lázni zbělá a stane se slabě hnědým.Pokud byla fotografie hodně vyvolána,obraz zůstane silně znatelný.To však není nijak na závadu neboť dalším zpracováním zmizí téměř úplně.Pracovní bělicí roztok se použije pro několik obrazů a poté se vyleje.Použitím příliš vyčerpaných roztoků se stěžuje nanášení barvy.

8.Praní

Po vybílení pereme matrici ve vodě nejméně 5minut.Opět dodržujeme stálou teplotu jako u předcházející lázně.

9.Lázeň v kyselině sírové

Pokud má matrice mírně šedozelenou barvu,znamená to,že jsou na ní zbytky kysličníku chromového.To můžeme odstranit lázní na několik minut v 1% kyselině sírové nebo 1% EDTA,kde stopy fotografie zcela zmizí.Většinou se,ale tato lázeň vynechává.Někteří autoři uvádí,že kyselina zjemní želatinu natolik,že způsobí obtížnější nanášení barvy.Jiní autoři mají opačné zkušenosti.Tak si vyberte :-)

10.Praní

Poté opláchněte ve vodě,kterou několikrát vyměníte neboť kyselina sírová rozkládá thiosíran sodný.

11.Ustálení

Bělením se utvořil na vrstvě papíru místo stříbra bromid stříbrný,který musíme odstranit.Mohlo by se totiž stát,že působením denního světla by byl na výsledném bromolejotisku znatelný původní obraz,hlavně ve světlech.Ustalujeme tedy 5minut v 10% roztoku thiosíranu sodném.

12.Praní

Na závěr důkladně pereme ve vodě nejméně 30minut.

13.Sušení

Sušení je nutné!Jinak by totiž papír špatně přijímal barvu.Doporučuje se sušení do druhého dne.

Vybělená a usušená matrice je neomezeně trvanlivá.Můžeme ji nabarvit kdykoliv později.

14.Před praním fénování 1minutu

15.Praní

Namočení matrice na 10minut až 1hod do 20° teplé vody obrazem dolů zatíženo chomáčky vaty (čas a teplota se liší podle druhu papíru) k nabobtnání.Voda musí být na celé ploše obrazu.Na místě kdy by byla vzduchová bublina želatina nenabobtná.Pokud se po okapání neukazuje zřejmý reliéf pokračujeme v máčení matrice ve vodě teplé25-35°C asi 5minut a poté opět vložíme na několik minut do 20°C vody Do určité míry se teplotou vody dá ovlivnit nabobtnání emulze.Přesnou optimální teplotu nelze určit.Záleží na druhu papíru.Čeho lze docílit u jednoho druhu papíru při 20°C,k tomu potřebuje jiný druh 40-50°C teplé vody.Nutno vyzkoušet.Teplota vody je důležitější než doba namáčení.Správně utvrzelá nabobtnalá želatina je na pohmat drsná,kluzká a je vidět v určitém úhlu reliéf.V opačném případě je lepkavá a měkká nebo naopak není nabobtnalá vůbec.

Velmi vydatně povzbuzuje tvoření reliéfu slaboučký roztok amoniaku,do něhož matrici vložíme asi na 1minutu místo do teplé vody.

16.Nanášení barvy

Matrice musí být po namočení na povrchu osušena.Vyjmeme z vody,necháme okapat a položíme na skleněnou desku nebo plexisklo vrstvou dolů a osušíme hladkým savým papírem,čistým plátnem,papírovou utěrkou či ručníkem,který nepouští vlákno.Želatina je nyní nabobtnalá, jemná a velmi náchylná k odření.Savý papír nebo plátno položíme naráz na celou plochu matrice a jemně přitlačíme plochou ruky na všech místech.Poté matrici otočíme,utřeme sklo a položímé matrici vrstvou nahoru.Opět velmi jemně osušíme.Na obou stranách nesmí zůstat na povrchu žádná kapka vody ani známky vlhkosti.Ruší nanášení barvy,jelikož ulpí na štětci a ten způsobí bílé skvrny.

Okraje obrazu zakryjeme fólií nebo voskovým papírem,abychom zachovali čisté okraje.Tvrdou tiskařskou barvu nebo barvu pro lept a hlubotisk(olejové barvy jsou nevhodné) mísíme tak,že ji rozetřeme nožem na skleněné desce a seškrabujeme tak dlouho dokud nemá stejnorodou konzistenci.Nabíráme do štětce ťukáním celou jeho plochou do barvy a následným vyťukáváním na matrici.Můžeme také barvy tupovat na matrici postupně.Třeba začít černou a pokračovat modrou barvou.Při této metodě lze různá místa na matrici tónovat odlišně.K nanášení barvy můžeme použít i válečky potažené plyšem,ale vhodnější jsou malířské molitanové válečky se zaoblenými kraji.Barva se tudíž netupuje,ale válí.Místo štětce můžeme použít i tampony/kousek vaty či látky potáhneme sametem a svážeme nití.Tampon má být měkký,pružný a hladký.Vhodné zvláště při vícebarevném bromolejotisku kdy nemáme tolik štětců.Speciální tupovací štetec pro bromolejotisk je hustý, z přírodních chlupů nejlépe tchořích rovně nebo zešikma střižený.Dá se nahradit štětkou na holení nebo kosmetickým pudrovým štětcem s přírodních vláken a tvarově uzpůsobený.

Při zpracování velkých formátů se stává,že matrice vysychá a barva se velmi špatně nanáší.Poznáme to i tak,že se kraje matrice začnou kroutit nahoru.Matrici vložíme na několik minut opět do vody/ne teplé/,poté osušíme a pokračujeme v tupování.Tím se stává pracovní doba neomezenou :-)

Stejně důležité jako je nanášení barvy je i její vybírání z obrazu.Pomalým pohybem válečku po obraze barvu nanášíme.Rychlým pohybem barvu vybíráme.Stejně tak rychlým tupováním vybíráme barvu a opačně.Nejdříve ze světel,ale následně i z celého obrazu.Obrázek bude mít tendenci ke krátké stupnici,obyčejně chudší než původní fotografie.U velmi málo tvrzených papírů je nutné zředění barvy přidáním fermeže,terpentýnového oleje,lněného oleje.

Pokud je gradace prokreslení stínů a čistoty světel nedostatečná,vložíme matrici znovu do vody,ale teplotu navýšíme o 5°C.Po 15minutách máčení matrici osušíme a opět pokračujeme v tupování.Kdybychom matrici opět namočili do teplejší vody,dospěli by jsme k takovému stupni nabobtnání želatiny,že už by světla nepřijímala vůbec žádnou barvu.Výsledný bromolejotisk by byl kontrastní/tvrdý/ oproti původnímu obrazu.V některých případech toho můžeme využít a pomocí teplé vody účelně zvýšit kontrast bromolejotisku.

Při pomalém zvyšování teploty dosáhneme nejoptimálnější stav,kdy zpracování barvou docílíme nejbohatší stupnici šedé.Konzistencí barvy určíme výsledný efekt bromoilu.

Obraz drsný,zrnitý/třeba architektonické motivy/-tupujeme tvrdou barvou,kterou matrice přijme.Toho docílíme tím,že k nabobtnání použijeme studenou vodu,načež vystačíme s tvrdou barvou.

Použijeme-li naopak barvy měkké.Stupnice na bromoilu bude v celé stupnici šedi od čistých světel po nejhlubší stíny plynule a zcela bez mezer s velmi jemným zrnem,takže od původní fotografie bude těžko k rozeznání.To ovšem není cílem.Použití měkké barvy předpokládá teplejší vodu k nabobtnání.Normální barva se jeví nejdříve zrnitá,dalším zpracováním se zjemňuje.

Nepodařené matrice není nutné zahazovat.Nanesená barva se dá smýt kouskem plátna navlhčeným v benzínu nebo petroleji.Doba schnutí se však velmi prodlouží.Není nutné úplné smytí barvy,zbytek se dá setřít prstem nebo plátnem pod vodou.

Praní štětců mezi prací je dobré provádět chloridem uhličitým/tetrachlormethan/,který velmi rychle schne.,beze stop.Což o benzínu neplatí.

Hotový bromolejotiskl/zcela vysušený/ je možné odmastit.Ponoříme jej na několik minut do benzínu a mírně kolébáme s miskou.Vyjmeme a usušíme.Poté je povrch bromolejotisku zcela mdlý,bez lesku,což je žádoucí.To je ovšem nutné provést před retuší.

17.Retuš

Retuš provádíme po dokonalém usušení radýrovací gumou ve světlech a poklepáváním stejnou barvou,se kterou jsme pracovali ve stínech.

Bromolejotisk stejně jako olejotisk poskytuje mnohem více volnosti než ostatní historické techniky co se týká individuálního zpracování tónových hodnot a nálady obrazu,tím,že jednotlivé části obrazu silněji nebo jemněji nabarvíme podle vkusu,nebo barvu místy zcela vynecháme.

Ukázky z postupu.