Celá kniha je zde přístupná ve formátu PDF ….. (17MB).
UMĚLECKÉ SNAHY SVAZEK XXVII. / PRAKTICKÁ KNIHOVNA ČESKÉHO FOTOGRAFA AMATÉRA. / REDIGUJE ROBERT A. ŠIMON.
Číslo 18. / PIGMENT ČILI UHLOTISK. / NAPSAL: JINDRA IMLAUF.
PRAHA 1920. / NAKLADATEL B. KOČÍ, KNIHKUPEC, PRAHA L, MASARYKOVO NÁBŘ. 14.
Autor započíná svojí knihu takto:
“Dal jsem této knížečce titul dvojí přes to, že snažím se vyhýbati se všemožně cizím slovům, za něž máme dobrou náhradu. Připomínám si Pasterův výrok; „Věda nemá vlasti, učenec však vlast má,” čehož zejména my nyní buďme neustále pamětliví! Že jsem tedy tak učinil, stalo se proto, že jsou tím krátce vysloveny celé bohaté dějiny tohoto způsobu fotografického rozmnožování obrazů. Nemám bohužel tolik místa, bych mohl třeba jen stručně se jimi zabývati. Tolik však nutno říci, že již v polovicí století XIX. byl znám úkaz nerozpustnosti klihovin a škrobovin napuštěných roztoky různých chromanů, v těch místech, kde byly dotčeny denním světlem. Aby získán byl jakýsi obraz, přidán do vrstvy jemný kopt, tedy uhlík, čímž dán původní název sám sebou: uhlotisk. Později tento způsob zdokonalován a upotřebeno konečně jako emulse želatiny a různých barviv zemitých. Od té chvíle je vlastně původní název pouze historicky oprávněn a začíná se říkati mezinárodně „pigment”. Snad bych se odvážil zčeštiti na barvotisk, kdyby název nebyl takové všeobecné šíře, že shledáváme se s ním i v odvětvích fotografii zcela cizích, ale konečně také proto, že je zase naopak příliš prázdný, neboť i jiné způsoby kopírovací jsou do značné míry nyní barevnými.
Pigment je základním představitelem všech novějších metod chromových a také nejjednodušším, přístupným každému amatérovi, jenž vysloužil si svá léta učednická.
Mnozí popularisátoři pigmentového procesu přičiňují ke svým návodům všelijakých zbytečností, činíce práci složitější, aby se zdáli učenější nežli prostí praktikové. Takové zkoušky a hokus pokusy jsou zajímavé a patří do laboratoří, kde je všecko jednoduchou metodou. Mně leží vždycky na mysli amatér venkovský, o němž bezmála platí pořekadlo, že jako pánbůh tvoří z ničeho. Zjednodušují, ale nepolevuji otěží přesnosti a spíše připomínám steré drobností, jimiž si lze práci usnadniti a učiniti spolehlivou.
Uhlotisk je krásný; ač snadný, přece není způsobem pro práci tuctovou. Kde jde nám o cenný obrázek a trvanlivý, tam je na místě. Hodí se pro malé obrázky jako pro rozměrné zvětšeniny. Nepřekonatelný je pigment však pro obrazy jemných přechodů od vysokých světel až do hutných stínů, neboť stupnice polotónů jest snad nejbohatší ze všech způsobů vůbec. Nic se neztrácí. Co mizí v bromových kopiích nebo hrubě zase vyráží v stříbrnatých způsobech celloidinů a spol., pigment podává s jemnou lahodou v plné míře. I kde jde o pouhý nádech oblohově nálady při krajince, nebo o vysoká světla refleksů, o hebkost pleti při portrétech — pro vše má pigment svůj osobitý, přiléhavý výraz.
Jako hotové obrázky jsou trvanlivé, tak i papíry samy, jsou-li uloženy v suchu, ale nikoli v horkém ovzduší.”